Rozhovor: „Snažíme se zpopularizovat kiteboarding v Čechách“

Čím silnější je venku vítr, tím větší mají kiteři radost. Mezi nimi i Tomáš Pácl, který se věnuje kiteboardingu, dá se říci, na plný úvazek. Na čem všem se dá jezdit? A co je při kitování nejvíce nebezpečné?

Tome, kdes byl včera?

Včera jsem byl shodou okolností v Polici nad Metují v oblasti Ostaš. S mým kolegou kiterem jsme lezli na skály.

Takže jsi i horolezec?

Horolezec nejsem, spíš takový amatérský outdoorový sportovec a dobrodruh (smích).

Tvoje hlavní životní náplň je ale trochu jiná. Mohl bys nám krátce představit kiteboarding?

Kiteboarding je vodní sport. Je to něco podobnýho jako windsurfing, ale máš padák, který je zavěšený na 25m dlouhých šňůrách, většinou čtyřech. V ruce máš takové bradlíčko, říkáme mu bar, kterýho se držíš. A na nohou máš samozřejmě prkno.

To je rozdílně dlouhý, od 130 do 170 cm a připomíná trochu snowboard s vázáním. Kolem pasu je trapéz, abychom nedrželi celou váhu těla rukama. Máme takový hák, za který se zahákneme a celou váhu toho draka držíme tělem. Tím barem to pak už jen ovládáme.

Takže zásadní je voda?

Může se jezdit na vodě, na sněhu, taky „na landu“ (pozn. na zemi) pomocí takových koleček. Je to jako velký skateboard s kolečky, říká se tomu mountain board. Teďka vzniká disciplína dokonce i na ledu, můžeš se pohybovat pomocí takových bruslí.

A ty děláš všechny tyhle typy? Zkoušel jsi všechny?

Všechny kromě toho posledního, na ledu, to je asi takové nejvíc nebezpečné a není tam potřeba ani tolik větru. Led má malý odpor a proto je to rychlejší a nebezpečnější.

Jak ses ke kitování dostal?

Dostal jsem se k tomu před… v roce 2002, to byla úplně první chvíle, kdy jsem tento sport viděl. Bylo to na polském poloostrově Hel, v Baltském moři, kde jsem byl s rodinou na dovolené. Viděl jsem tam podivné draky na vodě, tak jsem se o to hned začal zajímat (smích). O několik let později, v roce 2012, jsem odjel na Hel znovu a sentimentálně jsem se to naučil. Jezdím tedy 4 roky.

Dá se kitovat i tady v Čechách?

Dá se kitovat i tady v Čechách, akorát je to trochu obtížnější na naučení. Každému začátečníkovi bych doporučil navštívit nějakou kitovou školu. Základy se tam dají naučit za 15-20 hodin. Lepší jsou místa, kde je mělká voda. Konkrétně buďto ten Hel v Polsku, německá Rujána nebo Hurgháda, kde jsou podmínky na učení úplně ideální. Na sněhu se pak dá kitovat v podstatě kdekoliv, kde je otevřená pláň bez stromů a elektrického vedení.

Je to docela nebezpečný sport.

Je to hodně nebezpečný sport, ale je to jako jízda autem. Jízda autem může být nebezpečná, když nectíme pravidla silničního provozu. Stejný je i kiteboarding.

Jaká jsou pravidla provozu na kitu?

Vždy se míjíme vlevo, teď nevím, jestli je to stejně jako s loděmi, jako námořní pravidla provozu. Takže dá se říct jako v Anglii (smích). Hlavně tedy musíme ctít toho, kdo lítá pod námi, zodpovídáme za něj. Naopak ten, co je za námi, tak ten má zase zodpovědnost za nás.

Jaké to je být několik měsíců u moře a stále jenom kitovat? Zvládáš to?

Občas, jak člověk málo pije, je dehydratovaný, tak dostane úžeh, úpal, horečky. A pak se mi i dost často zdají sny o moři. Teď nedávno se mi zrovna zdál sen o tom, že tam byl i žralok, když jsem spadnul do vody. Byla tam ploutev žraloka…

Máš ze žraloků strach?

No tak jako že bych se přímo bál, to ne. Ale když se stane něco s kitem třeba tři kilometry od pobřeží ve velké hloubce, kde je tmavá voda, třeba se zamotá, spadne, nebo ztratíte prkno a jste tam sám, tak to není úplně příjemný pocit. Člověk přeci jen nevidí pod sebe. Říká si: „Je tam deset metrů, padesát metrů, sto metrů? Plave tam něco?“

Jednou se mi stalo, že jsem takhle plaval se zamotaným kitem a něčeho jsem se dotknul. Doteď nevím, co to bylo, jestli to byla nějaká ryba nebo želva.

Když se ti zamotá kite, není jiná možnost než doplavat na břeh?

Když jsi tam s někým, jde odstartovat z vody. Ale jsou situace, kdy to nejde rozmotat… jednou jsem spadnul ty tři kilometry od pobřeží, kamarád pro mě přijel a normálně na tom moři zavolal o pomoc nějakým lidem do nějakého karavanu. Ti vzali loď a přijeli pro mě na to otevřené moře. Je určitě dobré mít se na pozoru.

Byl jsi teďka v Albánii, Černé hoře a v Řecku kitovat. Jaké to tam bylo?

Bylo to tam velmi zajímavé, určitě. Černá hora, krásné prostředí, turismus úplně na výši. Co se týče té Albánie, tak trošku problém s místními. Pořád je tam procento lidí, kteří nemají rádi turisty, jsou konzervativně založení. Takže přijedete na pláž a koukají na vás, jak kdybyste spadli z Marsu.

Ve které z těchto zemí se nejlépe kituje?

Pravidelně jezdíme do Řecka. Albánie pro mě byla nová a teď můžu říct, že je fakt super.

Ty jsi nám tam otestoval nějaké hodinky z kolekce JVD Seaplane. Můžeš nám říct, jak to probíhalo?

Já jsem to teda rozhodil mezi kamarády kitery, abych neměl jenom já svůj vlastní názor. Byly velmi dobré ohlasy, převážně teda. Asi tak z 80 – 90% jakože „Fakt dobrý hodinky“.

Které sis oblíbil nejvíc?

No nejvíc jsem si oblíbil model JC647.3.

Co je pro tebe důležitý, když si vybíráš hodinky?

Kdybych měl mluvit za ten kiteboarding, tak určitě rozhoduje váha a jestli jsou ty hodinky vodotěsné. Taky velikost a jak jsou příjemné na ruce, to je přeci jenom u kiteboardingu potřeba. Práce rukama, nohama, celým tělem… je potřeba aby se ty hodinky při manipulaci nezasekávaly za bradlo kitu, za prkno nebo za vázání, když se dělají triky. Určitě by neměly dřít, když se hýbe zápěstím. Takže to jsou asi ty základní rozhodující faktory.

Koukali jste třeba na typy řemínků? Silikonový, kovový, co z toho bylo třeba lepší a co horší?

Rozhodně bych nedoporučoval kožený, nevím, jak by s tím slaná voda naložila. Nejpříjemnější na ruce byly ty silikonový, protože se to nesmekalo na kůži na zápěstí. Kovový jsou trochu těžší, nedoporučoval bych je obecně na tyhle sporty. Ale jsou výjimky, třeba ty moje černý JC647.3, ty bych si bral i do vody, protože mi pěkně drží na ruce. Nebál bych si je vzít třeba i na soutěž.

Zúčastňuješ se kiteboardingových soutěži?

V České republice je to dost na amatérské úrovni.

A v zahraničí?

Chystám se na Ragnarok, v Norsku, ten probíhá každý rok. Je to asi takový největší evropský závod, takže tam bych chtěl se nějak umístit.

Kolik tam startuje lidí?

Jsou tam různé kategorie, ale celkem kolem tisícovky až patnácti set.

A jde tam jakoby o ty triky? Nebo o co jde?

Ne ne, hlavně o rychlost, že se objíždí nějaký checkpointy na těch pláních. Je to na sněhu samozřejmě. Byli jsme tam i tento rok na jaře. Kamarád se zúčastnil a dojel na osmé pozici, takže Česká republika docela zazářila.

Co ještě plánuješ v příštích měsících?

Jedu do kitového centra v Hurghádě, v Egyptě. Je tam centrum flysurferů pod vedením Lukáše Vogeltanze. Vlastní kitovou školu, takže tam budu působit jako kitovej instruktor a pomocník.

Budu tam čtyři měsíce, a jelikož v Egyptě je průměrná roční teplota asi třicet devět stupňů, převážně budu žít na pláži, v síti, nebo pod širákem.

Máš nějaký cíl? Něco, čeho bys chtěl třeba dosáhnout?

Já bych chtěl být v životě hlavně šťastný (smích).

A co se týče kiteboardingu?

Co se týče kiteboardingu, tak určitě bych se tím chtěl do budoucna nějakým způsobem živit. Buďto dodávat nějaké vybavení do Čech, nebo mít tu kitovou školu.

Zpopularizovat tento sport?

Určitě, určitě, protože stále je mnoho lidí, kteří o tom vědí málo, i mezi mladými. Takže rozhodně bych to chtěl dál šířit tento sport a zlepšit jeho úroveň v České republice. I když nemáme svoje moře.